O PLEMENI

Historie tohoto plemene sahá podle zmínek tehdejších cestovatelů až do 17 století. Laponští psi žili u kočovného severského kmene Saamů (Laponců) v severních oblastech Ruska a ti si vážili jejich pracovitosti, poslušnosti a přátelské povahy. Hlavním úkolem laponských psů bylo pást stáda sobů, jejichž počty se pohybovaly i kolem sta kusů. Byli používáni, jako tažní psi a dobří ochránci obydlí.

Je to pes, který vznikl křížením různých ovčáckých a špicovitých psů. Je příbuzný se samojedem, karelským medvědím psem, islandským psem, ale také pravděpodobně se skotským ovčákem (kolií) a dokonce údajně i border kolií. Pochází ze severu Skandinávie a Laponska, takzvané Fennoscandie. Na jih Finska se dostal kolem roku 1930. V první polovině 20.století velkou část populace laponských psů zničila 2.světová válka a následně i epidemie psinky.

Jako první se ujali čistokrevného chovu Finové a Švédové. První standard "laponského ovčáka" byl vytvořen Finským kynologickým klubem v roce 1945. V roce 1967 byl název plemene změněn na "laponský pes". V 70. letech se typ a vzhled plemene ustálil a standard byl několikrát upřesněn. Plemeno bylo znovu přejmenováno v roce 1993 na "finského laponského psa". Plemenný typ se během krátké doby upevnil a v současné době je plemeno velmi oblíbené jako společenský a domácí pes vhodný i na sport.

První lapinkoiry byli do České republiky dovezeny v roce 2008.

Lapinkoira je pes velmi oddaný, společenský, učenlivý, přizpůsobivý, nenáročný a milující společnost lidí. Je velmi vhodný jak do rodiny s dětmi, tak i pro sportovce a aktivní seniory. Touží po neustálém kontaktu se svým majitelem, je ochotný pro něho cokoliv udělat a vždy ho potěšit. Je nekonfliktní, dobře vychází i s ostatními psy, či jinými zvířaty. Ale nesmíte zneužívat její dobrácké povahy, především v začátcích, jako každé plemeno potřebuje velmi dobrou socializaci už od začátku, vhodné jsou školky či socializační kurzy pro štěňátka vedené odborníkem. Určitě neunese tvrdou výchovu, musí se na ni s citem, a pak bude oddaným a výborným společníkem na celý život. Je otužilá a miluje zimu a sníh. Dobře se přizpůsobuje různým požadavkům, místu bydliště i jednotlivým situacím. Může spokojeně žít v bytě, ale s ohledem na svoji hustou srst bude spokojenější při celoročním držení venku s častým kontaktem s rodinou. Samozřejmě nejlepší kombinací by bylo ubytování v domě i venku - podle chuti psa. Je to společenské plemeno, a proto není problém mít doma více psů. Ve smečce jsou naprosto nekonfliktní. A milují život ve smečce. Dá se říct, že jedna lapinka je málo. V případě "nezvané návštěvy" ve svém domově bude na návštěvníka hlasitě štěkat, aby majitele upozornila, ale nikdy nezaútočí, není typický hlídací pes.

Lapinkoira je střední velikosti, ideální výška uváděná standardem je 44 cm u fen a 49 cm u psů, ale důraz je kladen spíše na celkovou kvalitu jedinců než na výšku.

Lapinkoira má velice pestrou škálu barev. Nejčastěji je k vidění barva black and tan (černá s pálením), avšak psi mohou být i hnědí s pálením, krémoví, zlatí, vlkošedí, domino (tzv. zbarvení husky), vždy ale musí jedna barva převládat.